Lunety s alegoriemi

Polokruhové kompozice zhotovené podle návrhů Mikoláše Alše jsou zasazeny v lunetové římse budovy bývalé Zemské banky Království českého v Praze, která byla postavena v letech 1894–1896 v neorenesančním duchu dle plánů Osvalda Polívky. Kartony k lunetám provedli Vojtěch Bartoněk a Bohumír Roubalík, do mozaiky je převedla firma A. Neuhauser z Innsbrucku. Její hlavní mozaikář Luigi Solerti přijel dokonce do Prahy, aby s autorem shlédl zkoušku šesti navržených kompozic přímo na fasádě – údajně se „velmi dobře vyjímaly.“ Kompozice bývají označovány jako témata z české mytologie a pohádek, podle popisu nové budovy publikovaného v roce 1900 se ale jedná o alegorie související s významem a funkcemi bankovního domu. Ty jsou často vyjádřeny mytologickými nebo pohádkovými výjevy. Čtrnáct scén na hlavním průčelí představuje Prahu a Vltavu, Polní hospodářství, Mincovnictví, Zlato, Stříbro, Dolování a drahé kovy, Polní hospodářství (na Slovensku), Korunovační klenoty, Lásku k vlasti. Do Nekázanky jsou obráceny další lunety, které jsou spojeny s tématem hospodářských zdrojů např. Zemědělství, Lesnictví, Drobný průmysl. Celý cyklus končí lunetou Umění. Ve starším soupisu studií a náčrtů Mikoláše Alše jsou uhlem a tuší provedené návrhy na jednotlivá díla z roku 1895 označena dokonce ještě lapidárněji: Hojnost a Včelařství. Scény jsou pojaty jednotně – mají červený rám se zlatým dekorem a zlaté pozadí, na kterém vystupují sošné figury ohraničené tmavou linkou.